Myslíte si, že je váš život plný otravných stereotypů? Žijete v bublině, den prožíváte na autopilota a okolní svět vnímáte s odstupem? Autor blogu Nestereo.cz vás přesvědčí o tom, že vše můžete relativně snadno změnit a ještě se u toho skvěle bavit!

avatar

Lukáš Benzl
Zajímám se o e-commerce, marketing, auta a sport

Nestereo.cz

Co je to vlastně nestereo?

Procházel jsem twitter a všiml jsem si hashtagu #nestereo. Neměl jsem tušení, o co jde, ale zvědavost byla silnější. Pročítáním jednotlivých tweetů jsem se proklikal až na blog Nestereo.cz, na kterém píše sympaťák Petr o jeho výletech z komfortní zóny. Jeden přečtený článek střídal druhý a já jsem si říkal, že s takovým člověkem by bylo zajímavé udělat rozhovor. U mnoho zážitků popsaných na blogu jsem se hlasitě smál a říkal jsem si, jak bych podobné situace prožíval já. Některé výzvy jsou úsměvné, ale jiné vás donutí zamyslet se nad tím, jestli život doopravdy nepluje jen tak kolem vás. Petrovi jsem položil několik otázek a zde máte odpovědi!

Komfortní zóna

Dobrý pocit ze změny

1) Dobrý den Petře, váš blog Nestereo.cz je o výletech z komfortní zóny, aktivním přístupu k životu a celkově nabourání stereotypu. Uvádíte, že vaše uvažování změnil kurz Michelle Losekoot. Co vám tedy Michelle řekla, že jste začal žít prakticky úplně jinak?

Zní to paradoxně, ale Michelle mi otevřela oči tím, že mi je zavřela. Řekla: „Zavřete oči a povězte mi, co mám na sobě.“ Já pohořel na plné čáře. Nevěděl jsem nic. V tu chvíli jsem si uvědomil, jak málo se dívám kolem sebe. To mě naštvalo. Zajímal jsem se o to, jak to změnit. Michelle pokračovala, že pokud chce člověk přicházet na nové nápady, musí zkoušet nové věci. To se mi líbilo a hned na obědě jsem nechal servírku, ať mi přinese jídlo jako překvapení. Byly to žampiony a ty zrovna v lásce nemám. Na tom ale nesejde. Měl jsem dobrý pocit ze změny. Chtěl jsem ten dobrý pocit rozvíjet dál, a tak jsem začal měnit další věci. Maličkosti. Prohodil v ruce příbory. Nalil si čaj do cukřenky. A začal dostávat další a další nápady.

2) Měl jste v počátku vašich dobrodružství nějaké obavy? Například už jen z toho, jak bude reagovat na vaše nestereotypní aktivity vaše nejbližší okolí?

Většinu věcí jsem dělal doma osamotě, takže obavy z reakce okolí jsem neměl. Narazil jsem na první bariéru – lenost a pohodlnost. Zjistil jsem ale, že pokud se dokopu k prvotnímu kroku – například při čištění zubů zmáčknout vypínač a být po tmě – už to pak dokončím. Většinou nadšeně. Mozek se aktivuje a stane se z toho výzva a zábava.

Stopování v Praze

3) O vašem blogu jsem řekl několika lidem v mém okolí a prakticky vždy jsem se setkal s reakcí, že na něco takového nemají čas. Vy uvádíte, že jste si vytvořil zaměstnání podle svých představ. Je podle vás nedostatek času jen výmluva, nebo je doopravdy zapotřebí kompletně překopat styl života a práce?

Kolik času potřebuje člověk na to, aby si lehnul na posteli obráceně? Aby nakrájel pizzu na proužky? Aby ji nenakrájel vůbec? Pokud nemám čas dělat nové věci, měním věci, které bych dělal tak i tak. Je to spíš otázka energie a chutě. Když jsem přišel jako programátor do nové firmy, bylo toho na mě moc a z práce jsem odcházel s hlavou jako balón. Neměl jsem nejmenší chuť dělat něco jinak. Zjistil jsem ale, že stačí maličkosti, které nestojí skoro žádnou energii. Například zdravit cizí lidi na ulici jako své známé. Stát před dveřmi metra a a zkoušet, v jakou poslední chvíli ještě stihnu nastoupit. Mozek se soustředí na něco jiného než na stres v práci a vždy mě to rozveselí.

Pizza

Jako když se učíme chodit

4) Já osobně ve většině výletech z komfortní zóny nevidím jen odvahu zkusit něco nového, ale i něco, co si můžete vzít do běžného života. Říkám si, že někdo, kdo poskakuje v centru Prahy bez bot a představuje se číšníkovi jménem, asi nebude mít problém oslovit na ulici ženu a pozvat ji na rande. Můžete něco takového potvrdit? Pomáhá vám nestereo kvalitněji prožívat i relativně běžné momenty v životě?

Největší změna, kterou na sobě cítím, je větší sebevědomí. Dříve mi dělalo problém mluvit na veřejnosti. Ten problém mám stále, ale zmenšuje se. Právě proto, že vystupuji z mé komfortní zóny a uvádím se do situací, kde jsem středem pozornosti.

Nejdůležitější zjištění bylo, že mě vystoupení před lidma nezabilo. A když vím, že mě to nezabije, můžu se příště soustředit na něco jiného. Třeba abych se usmíval. A hele, jde to! Takovýmto postupným opuštěním komfortní zóny si člověk posouvá její hranice a co mu ze začátku připadalo těžké, se postupně automatizuje. Asi jako když se učíme chodit :) .

Co se týče oslovování žen, tak na to se výborně hodí rejection therapy. Pokud mám strach oslovit ženu, dám si za cíl být odmítnut. Pokud odmítne, mám bod a můžu se za něj nějak odměnit. Takže k ní přijdu a zeptám se „Půjdeš na kafe?“ „Ne, díky.“ Paráda, mám bod! Řeknu si, že dokud nebudu mít pět bodů, nepodívám se na žádné porno. Jdu do toho znova. Druhý bod. Třetí! Čtvrtý nevyjde a jdu místo toho na kafe.

Komunikace s lidmi

5) Když se podívám na různé nestereo tipy, nestačím se divit, co vše lze vymyslet. Zajímavé je i tlačítko “Inspiruj se” u vás na blogu. Objevil se nějaký tip, u kterého jste si řekl: „Tak tohle je už vážně moc!“ Nebo už nemáte zábrany?

Každý máme svoje hranice. Ale každý je máme někde jinde. Jaktože slepý člověk chodí poslepu lépe než ten, který vidí? Protože to dělá opakovaně. Naše hranice nejsou fixní, tréninkem je můžeme posouvat. Stejně to dělám já – co mi před rokem přišlo jako hrozný nekomfort -mluvit před lidma, hrát divadlo – mi nyní přijde o něco lehčí.

6) Co byste vzkázal všem, které Nestereo.cz nadchlo, ale stále neví, jak vlastně začít?

Soustředit se na to, co děláte. Jedině tak se dá přijít na to, co změnit. Jdu do sprchy. Můžu to udělat jinak? Třeba jít tam oblečený a svléknout se až pod vodou? Jasně že můžu. Nezabije mě to. Každý si řekne, že je to šílenost a asi má pravdu. Ale nikdy nevíte, jak to dopadne. A protože to nevíte, tak vnímáte. A jestliže vnímáte, žijete.

Nikdo

      

Líbí se vám tento příspěvek?

Nepřehlédněte další zajímavé příspěvky

Přidejte komentář